Coton de Tuléar

Proč právě cotonek?
O tom už toho bylo napsáno mnoho a nerada bych to tady všechno opakovala. Já jsem cotonka poprve viděla na obrázku a úplně mě nadchnul. Nebyl tam vyfocený načesaný a načančaný pejsek z výstavy, ale psík uprostřed louky, rozevlátý a jakoby s usměvavou tlamičkou. Byl připravený běhat a řádit. A takový cotonek opravdu je. Umí být ten krasavec z výstav, který vypadá jako obláček a hned druhý den je připraven k samým lumpárnám a skotačení.

My máme doma dvě cotoní princezny. Sedmiletou Enžinku a její tříletou dceru Bety. U tohoto počtu zústanem, protože jsem omezeni panelákovým 3 plus 1 a tolerancí sousedů. I když pokaždé, když vidím krásné cotoní štěňátko, tak přemýšlím, jak si ho ponesu domů.

Enžinka už byla třikrát maminkou. Všechna naše psí miminka už bydlí u nových páníků. Betinka zatím štěňátka neměla. Je to taková malinko rozmazlená psí puberťačka. Ale na výstavách se chová jako pravá psí dáma.